Není to tak dávno, co jsem v rámci našeho shoutboxu krátce hodnotil LIMINAL SHROUD, melodický black metal vycházející poměrně netypicky pod patronací Willowtip Records. Konstatoval jsem něco o příjemném poslechu, ale současně i nedostatku záchytných bodů, které by desku skladatelsky dokázaly udržet více nad vodou. Label z Pennsylvánie, jenž se věnuje především technickým, progresivním nebo snad avantgardně pojatým záležitostem (zejména v rámci death metalového spektra) však vytrval a znovu zkusil vstoupit do stejné, tedy melodicko-blackmetalové řeky. Tentokrát došlo na album "Hemasanctum" od zajímavě nazvaného projektu THE MOSAIC WINDOW. Desku už stačil krátce posoudit i kolega Martin Lukáč v rámci svého sumarizačního článku "Ohlasy z čierných svetov". Jelikož se ale jedná o vskutku zajímavou kolekci, nemohu si odpustit pár slov i ze své strany.

Mozaikové okno. Skládanka z čirých, barevných či malovaných sklíček sevřená obvodovým rámem. Starobylá technika mající kořeny v antice vyžadující uměleckou vizi, jemnou práci, ale i cit pro detail. Název kapely je velmi výstižný, i když se THE MOSAIC WINDOW dají žánrově zařadit jako melodický black metal, jejich produkce je mnohem barevnější, v mnoha ohledech přesahující originální stylový rámec. Musím se přiznat, že jednočlenné blackové projekty mám ve velké oblibě, zejména ty křehčí, post-metalové, nasycené nostalgickým shoegazingem či protkané odevzdanou DSBM melancholií. Letos mě v tomto ranku výrazně oslovila hned dvojice reprezentantů, londýnský DAWN TREADER a právě THE MOSAIC WINDOW.

Andrew Steven Brown, osoba stojící za "Hemasanctum", je pozoruhodným skladatelem. Všechna trumfová esa odkrývá už v úvodní položce "Incantation To Summon The Unstable", asi nejlepším kousku kolekce. Zprvu se jede rychlý melodický black, pak ale nastupuje epický refrén a riff jako vystřižený z klasických zpěvníků WOODS OF DESOLATION. Poslední minutu pak skladba graduje ve velkém finále, znovu nastupuje refrén obestřený konturami čistých vokálů, přidávají se chytlavé kytarové črty/sóla a do čela se znovu probojovává onen výše zmíněný chytlavě-melancholický riff. Nádherná skladba. Druhá v pořadí je singlová záležitost "The Pounding Of Hooves", jež je vystavěná podle podobného scénáře, sice není tak extrémně pestrá, zato ale disponuje ještě chytlavějším refrénem. Andrew v refrénech často podbarvuje svůj povětšinou blackově zabarvený vokál (ale umí a často i používá i growling) čistým zpěvem a přidává tak refrénům na větší naléhavosti. Tenhle recept uplatňuje často, kromě prvních dvou skladeb si zpěvné až epicky-vypjaté refrény vyslechneme ještě ve čtvrté, sedmé a poslední položce.

Dalším střípkem v tomhle mozaikovém okně je klasický heavy metal. Andrew často používá léty prověřené žánrové motivy, nejsilněji je to cítit hlavně ve čtvrté hitovce "Turibulum", kterou obohatil svými třeskutě osmdesátkovými sólovými výstupy sám Andy LaRocque z KING DIAMOND (to ale není žádné překvapení, všichni víme, že tenhle pán měl a nadále má k extrémnějším žánrům velmi blízko). Kytarové hrdinství však nezůstává v záři světel příliš dlouho, včas je totiž nahrazeno agresivnějšími, rychlými black/death metalovými výpady, nejčastěji to používaným kořením "Hemasanctum". Jiným sklíčkem v barevné skládance THE MOSAIC WINDOW jsou deathmetalové sekvence. Jak už jsem naznačil výše, Andrew občas zabrousí do growlingu a ten rád doplní úplně klasickým oldschoolovým riffem. Ukázkovým příkladem, kdy blackového sekáče nahrazuje plesnivý kostlivec, je pátá skladba "Ash Like Anvils", spíše temnější položka lehce skoupá na jinak všudypřítomné chytlavé motivy. Pravým opakem je sedmá "Shrouded In Pain", kde opět vyplouvá do popředí epický refrén ještě navíc zjemněný post-metalovými vsuvkami. Posledním dílkem do našeho barevného okna je černý střep. THE MOSAIC WINDOW totiž občas vytáhnou mrazivý ničím nezkrášlený riff jako vystřižený z devadesátkových švédských luhů a hájů (viz rozjezd "Black Bethlehem").

"Hemasanctum" je barevná důmyslně poskládaná multižánrová nahrávka. Těžištěm je sice black metal, ale rozhodně není pojatý kdovíjak ortodoxním způsobem, když se často rozlévá do melodických či post-metalových poloh. THE MOSAIC WINDOW skvěle žonglují s náladami, moc dobře vědí, kdy ubrat, kdy naopak šlápnout na plyn a kdy zabrnkat na emocionální strunu. Čím více „Hemasanctum“ poslouchám, tím více se mi tahle deska líbí. A pak, že Willowtip Records nemají v black metalu šťastnou ruku.